Vlasy již od nepaměti mají hluboký symbolický význam bez ohledu na kulturu či věk. V dnešní společnosti hrají vlasy zásadní roli obrazu sebe-sama a mají značný význam ve vzájemné fyzické přitažlivosti. Plynutím času se na jedné straně obohacujeme o nezapomenutelné zážitky a vzpomínky. Na druhé straně postupně ztrácíme své mladí a s ním spojenou energii a svěžest. Ne jinak je tomu u pokožky a vlasů. Pleť i pokožka odráží náš věk a ukazují vrásky času.

Ať se snažíme jakkoliv, stárnutí zastavit nemůžeme. Tajemství stárnutí spočívá především ve vyrovnanosti. Stárnutí je biologický proces ovlivňovaný environmentálními i genetickými faktory. Pokud jde o vlasy, je třeba si uvědomit, že jejich život je charakterizován růstovým cyklem 4 fází: obdobím aktivního růstu (anagen) trvající 5–7 let, obdobím klidové katagenní fáze v délce 2- 4 týdnů, tříměsíčním období telogenní fáze, kdy vlas již není plně ukotven a připravuje se na vypadnutí, po kterém následuje samotné vypadnutí vlasu (exogen). Cyklus růstu vlasů není synchronní. Za normální podmínek vlasová pokožka obsahuje přibližně 100 000 vlasů, toho 90 % je v anagenní fázi, tj. pevně ukotvených vlasů ve vlasové pokožce odolných proti vypadnutí. Postupem času také vlasy procházejí nevyhnutelnými fyziologickými a estetickými změnami, stejně jako vlasová pokožka, jejíž součástí jsou i vlasy. Dochází k postupnému snižování počtu a tloušťky vlasů a ztrátě pigmentu v souvislosti s procesem přirozeného stárnutí pokožky. Tento jev obvykle začíná kolem 35. roku a u každého z nás probíhá s různou intenzitou. Kromě těchto čistě fyziologických faktorů podléhají vlasy také velké agresi vnějších činitelů, jako jsou chemické úpravy vlasů, tepelné a mechanické namáhání.

Přirozeným procesem stárnutí se vlasy stávají více křehčí, pórovitější a ztrácejí svůj přirozený šmrnc a lesk. Nicméně tythle změny nemusí být vždy spojeny pouze s věkem. Bez ohledu na prožité roky roky a hormonální změny existují další (obvykle dočasné) faktory, které mohou způsobit, že vlasy ztrácí svou vitalitu a změní biologický cyklus a prces regenerace buněk vlasové pokožky. Mezi tyto faktory patří:

• Nezdravá strava nebo nepravidelný životní styl
• Psychofyzický stres
• Užívání léků obsahujících aktivní složky, které mohou ovlivňovat životní cyklus vlasů nebo způsobit hypopigmentaci.

Zejména stres může vést k biochemickým poruchám, narušení hormonální rovnováhy a tvorbě volných radikálů ve vlasovém folikulu, které jsou výsledkem víceméně  metabolického poškození růstu vlasů. Dle posledních studií, volné radikály způsobují oxidaci tuků, bílkovin a DNA, čímž poškozují buněčnou strukturu. Volné radikály mají také schopnost poškozovat enzymy a molekuly vlasové cibulky a vyvolávat řetězové reakce, které v průběhu let způsobují rychlejší degradaci vlasové struktury.

Navzdory výše uvedeným faktům, většina z nás si  stárnutí vlasů spojuje výhradně se ztrátou barvy, tj. šedinami. 

SOS: Šediny

Výskyt šedin je fyzilogický a je způsoben sníženou aktivitou melanocytů, která je spojována se stářím. První šediny se v průměru začínají oběvovat kolem 35. roku. Pokud se první šediny objeví výrazně dříve, kolem dvacetin, jedná se o předčasné šedivění vlasů (canities praecox), které může být způsobeno genetickou dědičností nebo také projevem autoimunitního onemocnění (vitiligo) nebo doprovodným příznakem jiného onemocnění např. alopecie areata.

Barva vlasů je určena melaninem, pigmentem produkovaným speciálními buňkami zvanými melanocyty, které se nacházejí v horní části dermální papily (vlasová pokožka). Barevný odstín vlasů je dán obsahem dvou nejběžnějších polymerů melaninu:

• Eumelanin, hnědočerný polymer, který definuje hnědou a černou barvu
• Feomelanin, červenohnědý polymer, který definuje blond a zrzavé odstíny vlasů.

Různé genetické, metabolické a výživové faktory, stejně jako dočasné onemocnění či metabolické poruchy, mohou mít za následek změnu barvy vlasů. V případě dočasných problémů, se barva vlasů následně vrátí k normálu. 

I když víme, že melanin produkovaný epidermálními melanocyty chrání lidskou pokožku před škodlivým ultrafialovým zářením, biologická hodnota pigmentace (barevnost) vlasů je dosud nejasná.  Kromě důležitých rolí v sociální komunikaci je jednou z potenciálních výhod pigmentovaných vlasů u lidí rychlejší vylučování těžkých kovů, chemikálií a toxinů z těla jejich selektivní vazbou na melanin.

Ve vlasovém folikulu je melanogeneze úzce spojena s růstovým cyklem vlasů. Každý vlas regeneruje jednu pigmentovou jednotku vlasového folikulu konstatně po dobu nejméně prvních deseti životních cyklů vlasů, a to až do věku 35-40 let, kdy se začnou objevovat první šedivé vlasy. Naše melanocyty stárnou, když je jejich jaderná a mitochondriální DNA poškozena reaktivními volnými radikály kyslíku a procházejí mutacemi, které se s věkem přibývají. Následující oxidační stres je způsoben mnoha environmentálními a endogenními příčinami, jako je UV záření a psychoemoční stres. Kromě produkce volných radikálů se mohou zhoršit také antioxidační mechanismy. Šedivé vlasy jsou velmi často směsí pigmentovaných a bezbarvých vlasů.

Je třeba si uvědomit, že pigment v jednotlivých vlasových folikulech lze někdy rozředit a vlasy se tak stávají šedivými. Toto ředění je způsobeno snížením aktivity tyrosinázy vlasových baňkových melanocytů a defektní migrací melanocytů ze zásobníku v horním vnějším pouzdru kořene do mikroprostředí v blízkosti dermální papily vlasové baňky. Jinými slovy, vlasy se stávají šedými a poté bílými, protože buňky v germinativní vrstvě snižují schopnost enzymatické výměny mezi tyrosinem (aminokyselinou potřebnou k produkci melaninu) a melanocyty.

Hlavní příčiny šedivění vlasů je možné zpozorovat v naší DNA a genech. Výjimečně může dojít k nedostatku MSH, hormonu stimulují melanocyty, který reguluje tvoru melaninku v důsledku hyperprodukce kortizolu (stresového hormonu). Takže trauma nebo silný psychofyzický stres mohou někdy způsobit šedivění vlasů, což je proces, který je někdy reverzibilní. Obecně lze říci, že šedivění vlasů je postupné a trvalé, ale existují případy, kdy došlo k jejich spontánní repigmentaci buď po zánětu, nebo po použití specifických léků. Závěrem je nutné konstatovat, že nepigmentované vlasy jsou silnější než tmavé vlasy a také rostou podstatně rychleji.

Puerarie laločnatá neboli kudza

Nejnovější výzkumy v oblasti šedivění vlasů se soustředí na rostlinu Pueraria lobata známou jako kudzu. Výzkum se zaměřuje na účinky obsažených isoflavonů na tvorbu katalázového enzymu. Podle studií hraje tento enzym důležitou roli v prevenci oxidace melanocytů působením H₂O₂ (peroxid vodíku), a proto také jako prevence depigmentace vlasů.

S věkem nebo v důsledku genetické predispozice mají volné radikály tendenci se hromadit ve vlasových folikulech. Snížená aktivita katalázového enzymu podporuje hromadění peroxidu vodíku a inhibuje funkci tyrosinázového enzymu, který řídí produkci melaninu v melanocytech.

Kudzu je původem z Japonska a Číny a díky svých blahodárných účiních se v orientální medicíně používá již více než 2500 let. Jedná se o vysokohorskou dlouhověkou luštěninu, která může růst až 100 let. Kudzu je velmi houževnatá a volně roste i ve špatné půdě, kterou chrání před erozí, a to díky svým kořenům, které mohou dorůst sto metrů. 

V čínském překladu kudzu znamená „eliminátor toxinů“ pro její důležité detoxikační a antioxidační účinky. Z jejich kořenl se vyrábí mouka a škrob, které mají alkalizační vlastnosti a jsou bohaté na minerální soli, jako jsou železo, 
• vápník a fosfor
• stopové prvky a isofla-
vones
• fytoestrogeny
• aminokyseliny
• sacharidy